Ve dnech 1.7. - 7.7. 2002 jsem uskutečnil s mými dvěma (střídavě) kamarády (Martin a Petr) okružní jízdu po části České republiky a Německa. Byla to především příprava na další plánovanou cestu, kterou jsme poté též úspěšně absolvovali.
Ráno se u mě stavuje Martin, přičemž já jako obvykle dobaluji věci, ikdyž bych je měl mít už sbalené. Přitom zjištujeme, že si kolega zapomněl cestovní pas, čili místo na západ se vracíme na východ do Třebechovic pod Orebem. Zde ale pas nemůže najít, až se pomalu smiřujeme s tím, že ho už nenajde a že budeme muset celou naši cestu uskutečnit pouze po naší vlasti. Nakonec se ale přeci jenom nalezne a my můžeme pokračovat.
Jedeme do Černilova, kde navštěvujeme kamaráda ze střední školy (ahoj Petře M.), kecáme a zdržujeme se.
Dále projíždíme Smiřice, řadou okresních silnic se dostáváme do Hořic, Lázní Bělohrad, Železnice u Jičína, až do blízkosti trosek, kde se mi podaří při sjezdu z kopce poprvé píchnout zadní kolo. Měním duši a pokračujeme. Stoupáme kolem trosek a při sjezdu dolů na velmi neqalitní silnici opět píchnu. Avšak již nemám náhradní duši a zde není místo vhodné na lepení, čili pokračujeme pěšky asi 0,5 km kde zalepuji duše a zároveň si vaříme večeři (polívku ze sáčku + salám). Plášť byl také značně poškozen a chtělo by ho to vyměnit - náhradní nevezem.
Už je skoro večer a proto hledáme místo ke spánku. Blízký rybník, u kterého by to mohlo být optimální zrovna okupuje nějaký milenecký pár a tak rozděláváme stan kousek od hlavní silnice Hradec - Liberec (E35) na louce.
Po brzkém vstávání jedeme směr Turnov, přičemž nás v průběhu cesty zastihne déšť, který nás provází skoro celý den.
V Turnově nakupujeme jídlo, kupuji si nový plášť a 2 duše. Později zjistíme, že by se dal starý plášť ještě využít (ujedu na něm ještě více jak 1500 km až na předměstí Paříže), a tak jdu zase plášť vrátit do obchodu a měním jenom duši (Rubena 25, místo předcházející Kenda universal 18-25).
Protože celý den prší a nám se nechce jet, čekáme na vlakovém nádraží, až to přestane. K večeru se to trošku uklidní a my pokračujeme. Jedeme podél silnice pro motorová vozidla (R10) z Liberce do Prahy až k Mnichovu Hradišti a odtud směrem na Mimoň, přičemž se Martinovi nezamlouvá provoz na této silnici (taky předjíždějící kamióny a autobusy nemiluju), takže odbočujeme a končíme v kempu v Horním Jelení, kde je kemp v pěkné krajině a s bazénem uprostřed, který však díky tomu, že je docela chladno a prší, ani nevyužijeme.
Třetí den opět ráno prší, což nás vůbec netěší. Přesto v pláštěnce vyjíždíme a hnedka špatně stoupáme na Mukařov, kde se z "cesty" stává "necesta", a proto se vracíme. Postupně se ale lepší počasí, přestává pršet, začíná i svítit sluníčko a můžeme si vychutnávat cestu Ralskou pahorkatinou. Projíždíme kolem několika stavení, která evidentně patřila armádě (celý toto území je bývalý vojenský prostor) až dojíždíme do Blízkosti Mimoňe. Jedeme po silnici z panelů a okolo vidíme zajímavé trubky, či čerpadla, pravděpodobně nádrže na naftu. Jsme nejspíše u největší přistávací dráhy v Čechách, která měla prý sloužit i jako záložní přistávací dráha pro sovětský kosmoplán Buran. Odtud jedeme na Máchovo jezero (Doksy), kde bychom se mohli vykoupat, ale není zase takové vedro a "spěcháme", takže se jen naobědváme a pokračujeme směr Dubá, Drahobuz, Polepy, Křešice, Litoměřice. Zde nás předjede cyklista "závodník", za něhož se chytnu a několik km za ním jedu, avšak ujíždím Martinovi, což ode mě není vůbec pěkné. Jsme v litoměřicích a v Terezíně, avšak Malá pevnost má již zavřeno, škoda. Alespoň volám kamarádovi (že M.M.) do Chomutova, že bychom tam mohli ještě dnes dojet, ikdyž je to moc odvážné tvrzení.
Dostáváme se do Lovosic, kde začíná pomalu pršet a my navštěvujeme vlakové nádraží (pro zjištění eventuálního spoje do Chomutova, který nejede) a také si dáme osvěžující pivko na cestu, přičemž k nám přijdou 2 (asi 15-ti letý) cikáni zjištovat situaci pro možnost vykradení kol (z hospody na kola vidíme, ale oni si myslí, že ne), přičemž jako zámiňku nám nabízejí nějakej mobilní telefon. Potom spatříme, jak se hrabou v Martinově tašce u kola, tak za nima jde, já mezitím zaplatím, beru věci a jdu ven, kde mají cikání plnou hubu keců a nakonec odejdou. My také notně naštvaní odjíždíme a začíná pršet a bouřit se. Zastavujeme se ve vesnici Siřejovice, kde se najíme a už za deště a tmy jedeme dál, ale o vesnici dál opět zastavujeme a přespávámu uprostřed vesnice (Vrbičany) v autobusové zastávce.
Vstáváme už před pátou hodinou raní, protože za 15 minut má jet autobus a opravdu, jen co vylezu ze spacáku, přichází první lidé. A dokonce projíždí (po páté ráno) cyklista v dresu, co nás zdraví.
Jedeme do Loun, kde nakupujeme jídlo pití a klepeme se zimou, protože ta opravdu je! Pokračujeme na Rakovník. Už druhý den vidíme u cesty řadu chmelnic, je to kraj chmele, bohužel však řada z nich je pustá. Zároveň projíždíme jen několik kilometrů od nejmenší vesnice, ve které se hraje 1. liga ve fotbale - Blšan.
Celý den fouká nepříjemný vítr a to hlavně proti nám a zároveň z boku - což je asi ta nejhorší možná kombinace pro cyklistu.
V Rakovníku se stavujeme na kafe v jedné restaraci a pokračujeme. Za Rakovníkem zastavujeme v kopci a odháníme hnedka nějakého toulavého "vlčáka" co na nás šel a po chvíli i nějakého naštvaného pána, na kterého pes také jde a který si myslí, že je náš.
Dneska musíme dojet do Klatov, ale díky větru je to stále obtížnější. Pokračujeme na okraji Křivoklátské vrchoviny v docela nepříjemných stoupání za silného větru - Pavlíkov, Slabce, Zvíkovec, Chlum, Hlohovice, Radnice. Martin si stěžuje na bolesti svého kolena a říká, že až do Klatov nedojede a snaží se o tom přesvědčit i mě, ale já odolávám a jsem odhodlám tam dojet. Rozdělujeme se kdesi za Slabcema s tím, že se setkáme v Klatovech na hlavním nádraží - Martin to vezme do Starého Plzence a odtud do Klatov vlakem.
Jedu do Radnice, dále Březina, Osek, Rokycany, kde chvíli bloudím a pak po silnici E183, což byl jeden z absolutně nejhorších úseků. Silnice vede vytrvale do kopce, ikdyž to tak nevypadá a navíc fouká silný protivítr, přičemž moje rychlost je kolem 13 km/hod a sebevědomí je na tom podobně. Potom opět trošku bloudím po okrskách a málem dojedu až do Starého Plzence, naštěstí lidé poradí.
Dále Žákava, Zdemyslice (u kterých mě předjíždí peloton snad 20-ti cyklistů, z nichž všichni byli určitě mladší než já a to mě také netěší), Seč a zkratkou po "okresní silnici", avšak tento úsek je něco příšerného. Obyčejná lesní cesta je 100x lepší, takže není divu, že u Choceňského újezdu opět píchnu. Dokonce mám podezření, že je naprasklý ráfek, což mi spolu s hladem opět zhoršuje náladu a musím sníst porci samotného Vitacitu :o). Pokračuji - Drahkov, Letiny a Skašov, Měčín, Nedanice, Předslav, Ostřetice a konečně Klatovy, kde opět chvilku bloudím, ale těsně před 21 hodinou nacházím hlavní nádraží a na něm i Martina.
Očekávali jsme i Petra, ale ten ještě nedorazil a nejspíše pojede vlakem. Tak se opravdu stane a přijíždí posledním možným vlakem. Sděluje nám zážitky, jak vyjížděl v 5 hodin do bouřky, několikrát píchl kolo, vybral železniční přejezd u Čáslavi, před kterým jsem ho důsledně varoval, apod.
Už za hluboké noci ukončujeme naši cestu v autobusové zastávce blízko vesnice Makalovy (kde jsme uvažovali přespat v místní stodole).
Ráno vstáváme a já zjištuji, že mě celou noc něco tlačilo do zad. Tou dotyčnou věcí byl centrovací klíč. Jinak si ráno ale nikdo moc neztěžoval, ani Martin, který nám před spánkem oznamoval, že celou noc probdí - neprobděl, ba naopak, už necelých 5 minut po tom co to dořekl už hlasitě chr... spal.
Po ránu všichni tři odjíždíme do Klatov, kde nakupujeme jídlo v obchodě a pokračujeme směrem Nýrsko - Novákovice, Dolní Lhota, vykoupeme se v rybníce Rozohno, Janovice nad Úhlavou, Petrovice nad Úhlavou, Starý Láz, Nýrsko. Zde navštěvujeme místní hostinec a sníme vydatný oběd.
Pokračujeme do relativně prudkých kopců - Skelná Huť, Uhliště. Před Svatou Kateřinou poodjíždím při stoupáním oběma kolegům o tolik, že už nejsou vidět. Proto na ně čekám, a to docela dlouho - snad 20 minut. Konečně dorazí a já se dozvídám, že Martin chce svoji cestu už definitivně ukončit z důvodu bolesti kolena. Přemlouvání nepomůže a tak se loučíme. Ještě předtím nám nabízí stan, ale jelikož já ho nemám kam dát a Petr ho vozit zásadně nechce, tak pokračujeme bez něj.
Přejíždíme státní hranici ČR-Německo bez větších problémů a dále Rittsteig, Buchetbühl, Lam, a odtud dlouhé táhlé a prudké několika kilometrové stoupání, které stoupáme skoro hodinu až k sedlu do blízkosti nejvyšší hory Šumavy - Gross Arber. Přitom potkáváme několik německých, zřejmě profi závodníků, co si to dolů ženou docela dost rychle. Dále Lohberg, Brennes, Bayerisch Eisenstein (zde bezproblémový přejezd státní hranice zpět do Čech), Železná Ruda a po silnici E53 do dalšího prudkého stoupání, které jsem měl zafixované jako dlouhé a táhlé, kde by se dal dosáhnout rychlostní rekord, avšak to se mi nepodaří a nedosáhnu ani 70 km/hod.
Další trasa - Nová Hůrka, Skelná a Dobrá Voda, kde opravdu je "dobrá voda", kterou jsme doplnili a přespali v místní autobusové zastávce, která byla na poměry skutečně velmi luxusní (stejně tak jako celá vesnice).
Hnedka po ránu nás čeká dlouhý táhlý sjezd do Hartmanic, poté stále relativně klesáme - Dlouhá Ves, Divišov a Sušice, kde navštěvujeme známé muzeum zápalek a dáváme si v restauraci oběd (kynuté knedlíky, po kterých bylo Petrovi dost blbě).
Dále Dobršín, Čepice, Rábí, Bojanovice, Horažďovice, Velký Bor, Svéradice, Kadov, Blatná, Minice, Orlík - kde fotografujeme místní zámek a pokračujem. Už při odjezdu však slyšíme a vidíme blížící se bouřku, která nás zasáhne ve Vesci, ale dojedeme až do Kovářova, kde se navštívíme místní hospodu a v ní přečkáme to nejhorší a zároveň se najíme. Víme, že už dneska nedojedeme domů a návrh "jet celou noc" také vypouštíme. Dále Petrovice a Vysoký Chlumec, kde chceme přespat v místní autobusové zastávce, ale nějací vulg:"kreténi" po nás začnou asi v 10 večer házet jablka a tak hledáme jiné místo, a to v lese u téže vesnice.
Po ránu jedeme do Sedlčan, kde nakupujeme v místní "večerce", pak po E18 - Vojkov, Voračice, Vrchotovy Janovice, Olbamovice, Bystřice, Lišno, Struhařov, Divišov a Český Šternberk, který navštívíme a zdržíme se tu na několik hodin prohlídkou hradu.
Pokračujeme přes Otryby, Podveky, Nechyba, Uhlířské Janovice, Onomyšl, Košice, Malešov, Křesetice, Kluky, Močovice, Čáslav. V Čáslavi se stavujeme na kafe a pomalu se loučíme.
Pokračujeme přes rozbořenou silnici číslo 17 , která se opravuje přes Vrdy, Podhořany u Ronova, Hošťalovice, Načešice a Heřmanův Městec. Zde se rozloučím s Petrem a zatímco on jede do Holic, já jedu do Hradce Králové přes Svinčany, Veselí, Valy, Živanice, Lázně Bohdaneč, Podůlšany, Pohřebačka, Opatovice nad Labem, Vysoká nad Labem, Hradec Králové.
A to je konec naší týdení cesty.