Cykloturistika,cyklistika,akce,expedice,rady...
Hradec Králové
Cykloturistika
Programování
Ostatní
Odkazy

Cesta po Rumunsku 2003

Cestopis - 1. část

Rumunsko cestopis - 1. část

Rumunsko cestopis - 2. část

Rumunsko - fotogalerie

Rumunsko - závěr



Den 1. - pátek 27.6.

S Pavlem se setkávám na nádraží, kde mi již oznamuje, že jsem zapomněl zámek na kolo - volala mu to moje máma. Ta po chvíli celá uřícená přijíždí i se zámkem. Poté odjíždíme do Pardubic a z Pardubic po chvíli nasedáme do vlaku směrem do Košic. Ve vlaku dostáváme povlečení, jsme v lůžkovém kupé, ve kterým je ještě jeden mladý pár a ještě dva muži tak 25 a 30 let.


Na kole jsme nejeli :o)

Den 2. - sobota 28.6.

V noci se moc nevyspíme, vedle nějaký "sartusák" pořád žvanil a navíc vlak… Ale do Košic přijíždíme načas, před 7mou hodinou ranní. Posléze chvíli čekáme na nádraží, abychom zbytečně takhle brzy nebudili chlapce z Elitu a poté jedeme několik stanic tramvají až do blízkosti Elitu, kde jsou, doufejme, naše jízdní kola. Odtud se Pavel snaží dovolat z telefonu, ale nejde mu to - neumí to, takže jdeme na pumpu (ÖMV) a tam nám jeden mladík pomůže a volá ze svého a po chvíli se i dovolá a pracovník za několik minut přijíždí i se svým malým synkem. Kola jsou "naozaj" v nejlepším pořádku a tak jedem do středu města, které je pěkné, bez cikánů, fotíme a pak se jedeme směr hranice SR-Maď. Ještě před hranicí musím koupit Pavlovi pivo, protože ten mermomocí nechce rozměnit svých několik stovek Sk a splácím mu tak dluh za lístky na šalinu, který chtěl teď hned zaplatit! Přechod do Maďarska je v pohodě, ale po pár km se mi ztratil šroubek, který drží zadní nosič a musel jsem ho nahradit tentýž šroubkem, který ale držel vzpěru blatníku a tento blatník jsem přivázal provázkem. Kupodivu to vydrželo v podstatě až do konce cesty. Za několik desítek km se mi ale povolil nosič zase někde jinde, ale i to stačilo jen dotáhnout, i když to stejně namíchlo… Pavel vyměnil peníze někde u pumpy za dosti nehorázný kurz - 20 EUR za 4000 Forintů, jen pro zajímavost, mě 4000 Forintů stálo méně než 500 Kč. Ale aspoň, že je pěkné počasí. Při zastávce na pivě k nám přichází mladí kluci, tak 7-9 let a povídají si s námi. My česky, oni maďarsky, jeden z nich je dokonce expert na angličtinu a povídá nám, že mu je 20 :o). Aspoň nám ukazují, kde sehnat pitnou vodu - v modrých hydrantech, kterých je všude kupa - bude se to hodit. Spíme u hráze u pole, kousek od hráze, kus od vesnice s příznačným názvem Cigánd.


Ujetá vzdálenost: 131,46 km
Průměrná rychlost: 22,9 km/hod
Čistý čas jízdy: 5 hodin 44 minut 20 sekund
Maximální rychlost: 55,4 km/hod

trasa: Košice, Seňa, hranice Sk - Maď, Tornyosnémeti, Gönc, Telkibánya, Bózsva, PalházaSzéphalom, Sátoraljaújhely, Sárospartak, Tiszacsermely, Cigánd

Den 3. - neděle 29.6.

V noci jsme se sem tam zbytečně vzrušovali, někde vedle se "cosi" oklepávalo, po cestě jezdil trabant, apod. Pokračujeme nudnou maďarskou krajinou - plackou. Za městem Varárosnamény zjišťujeme, že neexistuje most přes Tiszu a že je zde přívoz, který je zrovna na druhé straně řeky. Nechce se nám čekat, ani platit, tak jedeme kus zpět dáme oběd - konzervu, kterou nám masivním nožem otevře jeden místní polocikán a jedeme jinou cestou do Matészalky a odtud směrem k hranicím. Při cestě si ještě dáme jedno maďarské pivo.

Přechod hranic byl bez problémů, alespoň jsme konečně dostali razítka do pasů. Za hranicemi docela šok, po stranách silnice cikánské ghéto, volně pobíhající psi. Pavel mění nějaké peníze, mezitím přichází tak 8-9-letý cikán, kterého hnedka druhý směnárník "vyfakovává" a jedeme do Satu Mare. Nejdříve nás překvapuje pěkná nová silnice, ale posléze už poznáváme pravou rumunskou při objížďce ve městě.

Na náměstí fotíme a přitom nás začne "opruzovat" nějaký "houmlesák", kterému řekneme, že hledáme kemp, on nás tam zavede. Pavel mu za odměnu dá 20 000 na 3 piva, jak sám říká. V kempu nebyla obsluha, takže nevíme kolik budeme platit, ale alespoň zde byl bazén, kde se později vykoupeme. Ještě předtím jdu na hajzl, který se zrovna čistil tunou Sava a strašně smrdí, až mě z toho pálí oči. Pak opět přichází "houmles" (asi už vypil 3 piva a chtěl by další). Mladá obsluha, kluk s holkou, co čistí hajzly se s ním baví a hádají a dokonce mu vyhrožují, že na něj pošlou policajty. Posléze jsou tihle 2 udiveni, když mě vidí, jak si na špinavý cyklistický dres mačkám prací pastu trimin (asi si myslí, že je to zubní pasta) a tak mi přinášejí mýdlo… Žebráka jsme odpálkovali, další peníze už nedostal a pak jdeme spát.


Ujetá vzdálenost: 127,29 km
Průměrná rychlost: 22,19 km/hod
Čistý čas jízdy: 5 hodin 44 minut
Maximální rychlost: 38,5 km/hod

trasa: Cigánd, Dombrád, Tiszakanyár, Kekcse, Kisvárda, Szabolcsbáka, Gemzse, Ilk, Vásárosnamény, Olcsva, Nagydobos, Opályi, Mátészalka, Kocsord, Györtelek, Ököritofülpös, Porcsalma, Pátyod, Komlódtótfalu, Csengersima, Hranice Maď-Rum, Petea, Dorolt, Satu Mare

Den 4. - pondělí 30.6.

Noc byla neklidná, dlouho do noci byly slyšet místní "odrhovačky" z blízké diskotéky, v noci kolem chodili opilci, psi, ale jinak nic zvláštního. Na vrátnici stále nikdo není, tak se nebudeme vtírat a odjíždíme bez placení zpět do města, kde sháním banku či směnárnu na výměnu peněz. V bance je plno, ale vedle je směnárna, tak měním 50 Eur a hle!, je ze mě milionář - asi 1,8 milionu Lei! Ve městě ještě fotíme několik kostelů pěknýc kostelů, kupujeme chleba a pokračujeme po hlavní silnici, kde se poprvé setkáváme s rumunským vozovým parkem - hlavně s nákladními auty Roman Diesel.

Dostáváme se do prvních kopců a vyjíždíme i první zatěžkávací průsmyk ve výšce 587 metrů nad mořem. Při sjezdu je Pavel "nasranej", že jsem si nevzal přilbu a já jsem "nasranej" na něj, protože to je moje věc! Navštěvujeme Veselé hřbitovy v Säpance, kde bylo vstupné 20 000 Lei za osobu, dále pokračujeme a v následující vesnici žádáme starou babičku o vodu, ona zapracuje se studní a máme vodu, následně nám i otevře plechovku s gulášem (u mě špagety). Přijdou se podívat sousedi, nakonec nás pozvou domů, resp. na zahradu, uvaří nám polívku i guláš a špagety, ještě nám dají flašku Izvoluru Minuniloru a my jim nakonec flaštičku Becherovky. Pokračujeme a večer se Pavel možná až nechutně vetře k jedné babče na zahradu - přímo se zeptá, zda je možno u nich přespat, ona že ano, nakonec by nám nabídla snad i postele, ale to odmítáme. Večer se na nás ještě přijdou podívat sousedi, či příbuzní, nějaká další stará babička, atd. - jsme asi zajímavá turistická atrakce.


Ujetá vzdálenost: 126,26 km
Průměrná rychlost: 22,04 km/hod
Čistý čas jízdy: 5 hodin 43 minut 32 sekund
Maximální rychlost: 51,2 km/hod

trasa: Satu Mare, Botiz, Livada, Orasu nou, Vama, Negresti-Oas, Certeze, Huta-Certeze, Teceu Mic, Sapänta, Cämpulung la Tisa, Sarasäu, Sighetu Marmatiei, Vadu Izei, Berbesti

Den 5. - úterý 1.7.

Ráno vstaneme a krátce poté se na nás přijde podívat otec - hlava rodiny. Hnedka se ptá, odkud jsme, podle CZ na mém kole hnedka soudí, že z Čech a nabízí vodku, kterou odmítáme, protože teď po ránu by nás asi položila, ale nakonec nabízí i snídani, kterou neodmítáme a přijímáme. Snídaně je dobrá a energetická - špek, škvarky, brinza (domácí sýr), mléko, vajíčka, čaj, kafe. Snad kromě čaje a kafe vše vlastní - domácí výroba. Později, když už skoro dobalujeme věci, k nám přichází otec se štosem papírů. Nejdříve si myslíme, že nám nese účet a tak nám trochu zatrne, ale poté zjistíme, že je to jeho adresa, já mu dám také svoji adresu - vizitku, dáme mu lahvinku Bechera, poslední fotka a odjezd.

Vracíme se kousek zpět a pokračujeme přes nádherné Monastýry v Bärsaně, setkáváme se s prvním mini-deštěm, spíše drobným kapáním. V Borse shlédneme památník zvůle Maďarských jednotek, které tu v roce 1944 pobili několik vesničanů a odtud dále jen stoupáme k nejvyššímu sedlu celé akce - Prislop - 1416 m n. m. Nahoře potkáváme českou Karosu od Kudrny i s 2ma českými řidiči. Jeden z nich nás vyfotí a sjíždíme dolů. Stoupák to zase nebyl tak strmý, protože nám to z kopce bez šlapání nejede více jak 50 km/hod. Dole zastavujeme u krámku, kde si necháváme otevřít konzervy, kupuji předražené pohledy - 5 pohledů za 50 000 Lei a ještě k tomu nic moc kvalita a vracíme se kousek zpět po silnici, kde to hnedka vedle ní a zároveň vedle potoka ukončujeme. Okolo sem tam projede náklaďák, zatroubí, zamává nám, docela příjemné. Z osobních aut na nás není vidět.


Ujetá vzdálenost: 119,83 km
Průměrná rychlost: 20,02 km/hod
Čistý čas jízdy: 5 hodin 58 minut 57 sekund
Maximální rychlost: 49,8 km/hod

trasa: Berbesti, Bugau, Oncesti, Nänesti, Bärsana, Strämtura, Rozavleu Sieu, Bogdan Vodä, Dragomiresti, Sälistea de Sus, Säcel, Moisei, Borsa, průsmyk Prislop (1416 m n. m.), před Sesuri

Den 6. - středa 2.7.

V noci jsem spal pod širákem. Sice dost velká vlhkost vzduchu, mlha, takže jsem k ránu navlhl, ale byl to pěkný pocit, nebe plné hvězd a romantická krajina okolo, ráno teplo, takže jsem rychle vyschnul. Chvíli potom co vstanem začnou kolem chodit kravičky i s pasáčkem, pohoda, klid. Také kolem projede autobus Kudrny (kterého jsme včera viděli nahoře), troubí a mávají na nás, oba řidiči. Také jsme viděli projíždět dvojici cyklistů - cykloturistů, se kterou se ještě setkáme a o kterých včera povídali chlápci od Kudrny.

Jedeme stále dolů, trošku poprchává, silnice se zhoršují a v Mestecänis nás zastihne docela silný přívalový déšť, naštěstí jsme schovaní v benzínce. Po chvíli přestane a za chvilku je obloha opět čistá a můžeme vyrazit vstříc průsmyku Pascanu (1040 m n. m.), kde mi poprvé Pavel výrazněji ujíždí! Po přejezdu jsme ve Vatra Moldovitei, kde je opevněný malovaný klášter. Vstupné platíme studentské, ale Pavel mermomocí chce aby si každý zaplatil focení a i když ženská - jeptiška by nám účtovala jen 1 lístek, možná žádný, tak díky němu každý zaplatí 60 000 Lei za focení a 20 000 zlevněné vstupné, hold Pavel má dost peněz. Ještě si na sebe musíme navléknout nějaké hadry, aby nám nebyla vidět kolena a neznesvětili jsme tento svatostánek. Po prohlídce si ještě kupuji několik pohledů a 2 suvenýry - pravoslavný křížek na krk a malou ikonku s Ježíšem. Ve stejném městě na poště posílám 6 pohledů, které jsem napsal ráno a pokračujeme po hrozné silnice v protisměru, kde je aspoň pruh nového asfaltu, po kterém se dá jet.

Ve vesnici Doroteia se Pavel opět vetře, i když teď už nepoužil větu, "můžeme spát u Vás?", ale "kde můžeme spát"? U nich na zahradě. Mají syna Alexandra, je mu 16 let, studuje informatiku a umí anglicky, čili konečně alespoň nějaká domluva! vaříme si na jídlo, koukáme na jejich hospodářství a je nám trošku trapně a stydíme se, jak jsme se to zase vetřeli. Když si jdeme čistit zuby, zjišťujeme, že jim nefunguje elektrický proud, ani voda v baráku (prý od bouřky, co tu nedávno byla), a tak nám Alexandro svítí svíčkou a "polejvá" nás džbánkem s vodou, jak to pro něj musí být ponižující situace a pro nás trapná.


Ujetá vzdálenost: 123,58 km
Průměrná rychlost: 24,88 km/hod
Čistý čas jízdy: 4 hodin 58 minut
Maximální rychlost: 60,6 km/hod

trasa: Sesuri, Cärlibaba Nouä, Valea Stänei, Ciocänesti, Mestecänis, Moldovei Pojoräta, průsmyk Pascanu (1040 m n. m.), Vatra Moldovitei, Frumosu, Strämtura, Vama, Molid, Frasin, Doroteia

Den 7. - čtvrtek 3.7.

V noci otravoval jeden ze tří čoklů co měli doma. Byl totiž zavřený na zahradě a nemohl na dvůr, kde měl zbylé 2, proto pořád štěkal a vyl. Nakonec ho Pavel pustil a byl pokoj. Ráno je doma jen Alexandro, ostatní odjeli. Shání mi šroubek na nosič, resp. na vzpěru blatníku a nakonec i najde. Ke snídani jsme dostali mléko a za odměnu při odjezdu dáme dalšího Bechera, a jedem vstříc táhlému stoupání do dalšího průsmyku. Při cestě vidíme hnusnou továrnu, která hyzdí krajinu, a předjíždí nás několik českých motorkářů. Zdoláváme průsmyk Tarnitä a někde kolem vesnice Lungeni při zastávce potkáváme 2 mladé německé kluky, kteří jedou našim směrem. Dohadujeme se, že pojedeme spolu, ale jen co se rozjedeme, stane se jednomu z nich něco s přehazovačkou a tak se opět rozdělujeme a už se neuvidíme. Kupujeme meloun a jablka, které později u přehrady sníme. Průjezd kolem přehrady Izvolu Muntelui, který je dost kopcovatý - kopce nahoru, dolu. Zde Pavel zase poodjíždí, nedá si říci, a tak to nebudu nijak hnát, jeho mínus, snad pochopí, jako že do konce cesty nepochopil, že tím že poodjede nic neurychlí, ale navíc celý proces jízdy zdelší. Navíc nás zastihne déšť a my navlíkáme pláštěnky a čekáme, až ta bouřka přejde. Kdybychom byli bývali zůstali na kopci a počkali, bouřka by se nám možná vyhnula, šla totiž kolmo k naší cestě a my jsme do ní v podstatě vjeli, za námi bylo pořád jasno. Průjezd cikánským městem Bicaz, kde jsme chtěli nakoupit v docela dobře vybavených supermarketech, leč se okolo potuluje mnoho hodně opálených lidí a tak raději jedeme dál. O vesnici dál, ve vesnici Tasca se ptáme 2 dědů tak 75 let, kde by se dalo přespat, jestli by někde nebyla nějaká tráva, oni že ano a vedou nás na blízkou zahradu. Domluva s nimi je špatná, ale nakonec rozložíme stan, dědové mezitím někam odešli. V tom přijede auto a z něj vystoupí statný asi 35 letý chlap spolu s jedním mladým (tak 22 let) cikánem. Také neumí anglicky, domluva složitá, ale chápeme, tento pozemek asi nepatří těm dědům, ale jemu, a tady být nemůžeme. Nabízí pozemek kousek za továrnou u parkoviště kamiónů. Balíme už skoro po tmě a jedeme tam. Při cestě ještě potkávám chlápka, co na mě jestli mluvím anglicky, já že ano a on že ne… Ale alespoň ví, že je v ČR Sparta, Slavia, Bohemka,což hnedka zopakuje i Pavlovi … trávu na svým pozemku ale nenabídne a tak nás nakonec tamten polocikán zavede dozadu do parčíku, či háje vedle fotbalového hřiště. Už je tma jak v noci, a tak rozbalujeme stan a spíme zde, skoro uprostřed vesnice.


Ujetá vzdálenost: asi 135 km
Průměrná rychlost: asi 20 km/hod
Čistý čas jízdy: asi 6 hodin 45 minut
Maximální rychlost: 51,6 km/hod

trasa: Doroteia, Stulpicani, Tärnicioara, Ostra, průsmyk Tarnitä (1161 m n. m.), Holda, Holdita, Brosteni, Lungeni, Borca, Farcasa, Poiana Teilului, Gaireteni, Grozävesti, Buhalnita, Ruginesti, Bicaz, Tasca.

Den 8. - pátek 4.7.

Vstali jsme v 8 ráno, náš prozatímní rekord. Avšak již předtím kolem stanu chodily koně, krávy, slepice, kokrhali kohouti, atd. Naštěstí se nám nic neztratilo a tak jedeme dál směrem k Laku Rošu. Ještě před hlavním výstupem se schováváme před menším deštěm ve venkovní restauraci a po něm následuje brutální 10 procentní stoupání. Opět se to chce Pavlovi hnát, a tak ho nechávám, ať si jede… Laku Rošu je zajímavé jezírko, už jenom tím, že z něj koukají 200 let staré stromy, jezero totiž vzniklo relativně nedávno - v první polovině 19 století při ohromném sesuvu skály. Pavlovi se tu však zase tak moc nelíbí…

Následuje výjezd průsmyku Bicaz - 1256 m nad mořem. Při cestě se setkáváme s kupou cikánů, kteří prodávají u cesty borůvky. Nahoře zastavujeme a jdeme asi 200 metrů na blízký kopec, ze kterého je docela dobrý výhled (ale ne na naše kola, což je možná troufalost, uvědomíme-li si, kolik je okolo cikánů). Při cestě do kopce nacházím odhozenou konzervu od Hamé a.s. Babice, říkám si, Češi, zase prasata, později jsem však stejné konzervy viděl prodávat v obchodě, takže se Čechům musím omluvit, třeba to zase nejsou taková prasata.

Sjíždíme do města Gheorgieni, které leží na úplné placce. Okolo je samá rovina jako v Maďarsku, a také že jsme v maďarské autonomní oblasti - poznáváme podle velkého výskytu aut s Maďarskou SPZkou, podle typických modrých maďarských hydrantů na vodu, podle slabší přítomnosti koňských povozů, podle způsobu zemědělství, které již určitě zná mechanizaci, atd. Děláme si odbočku do města Läzaera, kde je hrad a v něm i galerie moderního umění, které zde každý rok umělci vytváří. Hrad celkově nic moc, ale alespoň nás potěšilo, že byl vstup zdarma!

Jedeme dál a čeká nás další průsmyk, ale ještě než začne ostré stoupání, rozbije se Pavlovi přední brašna na řidítka, resp. držák - přelomil se šroub. To jsme vyřešili vložením brašny do jedné ze zadních brašen, přičemž věci v této brašně jsme dali do druhé. Díky úbytku potravin to nebylo zase tak moc obtížné. Silnice v průsmyku má přímo příšernou kvalitu, konečně si děláme obrázek o kvalitě místních silnic. Nakonec vystoupáme průsmyk Bucin - 1287 m nad mořem, ale i přesto, že je tu kemp, tak sjíždíme asi 200 metrů z nad mořské výšky a u lesa, u potoka vedle silnice rozděláváme stan a jdeme spát.


Ujetá vzdálenost: 92,51 km
Průměrná rychlost: 17,78 km/hod
Čistý čas jízdy: 5 hodin 12 minut
Maximální rychlost: 48,1 km/hod

trasa: Tasca, Ticos-Floarea, Bicaz - Chei, Lacu Rosu, průsmyk Bicaz (1256 m n. m.), Gheorgheni, Läzarea, Joseni, Borzont, Bucin, průsmyk Bucin (1287 m n. m.)

Den 9. - sobota 5.7.

Ráno zjišťuji, že kolem stanu asi chodil nějaký filatelista, jelikož jsou všude poházené použité rumunské známky. Jelikož známky sbírám, tak si je beru jako suvenýr. Sjíždíme zbytek průsmyku, po stejně špatné silnici jako včera. Pořád musíme jet kolem 30 km/hod, i když při lepší kvalitě cesty by byla rychlost určitě o 15-20 km vyšší.

Kopce skoro vymizely a my doplňujeme vodu z hydrantu u jednoho baráku a jsme středem pozornosti dvou mladých cikánek zde sídlících a na nás se culících. V městečku Sängeorgiu de Padure se schováváme před přicházející bouřkou, která přináší studenou frontu a oblačnost, která se ještě, k naší lítosti, bude několik dní držet. V této vesnici dáváme oběd, nakupujeme sýr, chleba a bavíme se s mladým maďarským klukem - cikánem, který "obdivuje" moje špinavé tričko a Pavlovu neoholenou tvář.

Pokračujeme po nové silnici E60, která má úplně nový povrch, že leckterá česká silnice mohla závidět. Je to balzám na duši vzhledem k předešlým hrozným silnicím. Dostáváme se do transilvánských Alp a do města Sighisoara, kde nás zaujme nádherná pravoslavná katedrála. Kromě toho jedeme, či jdeme nahoru do starého města, které je docela pěkné, německý styl, kupa uliček, zákoutí, jsou zde umělci, prodejci suvenýrů, ale celkově málo turistů. Z těch málo turistů se k nám dva hlásí - Norský pár tak kolem 40 let, že prý tu jsou také na kole, i když je nechali jinde - někde dole, a jedou podobnou cestu jako my. Od nich se dozvídáme, že jsme v Sovatě přejeli jakési bahenní lázně, což nás trošku mrzí. Dále v Sigishoaře navštěvujeme cukrárnu, kupujeme několik sladkostí a jedeme pryč - za námi je úplně černá obloha, což nevěstí nic dobrého!

Den ukončujeme na poli asi 400 metrů od hlavní silnice, na kopci, na poli.


Ujetá vzdálenost: 129,82 km
Průměrná rychlost: 25,83 km/hod
Čistý čas jízdy: 5 hodin 1 minuta
Maximální rychlost: 51,8 km/hod

trasa: průsmyk Bucin (1287 m n. m.), Praid, Sovata, Säräteni, Ghindari, trei Satu, Sängeorgiu de Pädure, Fäntanele, Bäläuseri, Chendu, Sighisoara, Albesti, Vänatori, Saschiz, Mihai Viteazu

Den 10. - neděle 6.7.

V noci ani překvapivě nepršelo. V první vesnici doplňujeme vodu a zároveň nacházíme Bisericu, která je pod záštitou Unesca, avšak dovnitř se nedostáváme a tak pokračujeme. Za několik km nacházíme zajímavou Bisericu, ve které se však koná nějaký církevní obřad, tak jenom nakukujeme, při návratu na hlavní silnici potkáváme několik estonských cyklistů, kteří jedou třetí den od Branu, kam máme také namířeno.

U vesnice Rupea vidíme zříceninu hradu, kterou hyzdí docela velký satelit navrchu.

Vyjíždíme relativně nízký průsmyk Bogata - 620 metrů nad mořem a těsně před vrcholem zastavujeme u potoka, abychom se alespoň trošku umyli. To se nám daří, ale po chvíli přichází bouřka, silný déšť a zima, celé to trvá přibližně 2 hodiny, kterou stojíme pod stromem v pláštěnce a klepeme se zimou. Po dešti promočení, zmrzlí pokračujeme, dojíždíme průsmyk, všude jsou cikáni nabízející maliny, sjezd a dole v motorestu zastávka na jídlo, pivo, apod. Vidíme zábavu místního personálu - házení Pet lahví a lahví od oleje přes silnici…

Pavlovi cinká kolo, ale nezjistíme, čím by to mohlo být, další dny se to střídavě ztrácí a zase objevuje.

Přijíždíme v Brasovu. Za námi se zase žene oblačnost, tak narychlo dojíždíme přes cikánskou osadu na kopec, kde již táboří dva postarší manželé s automobilem Dacie, ptáme se, zda můžeme tábořit taky a můžeme - táboříme asi 50 metrů od nich, na kopci, na louce. Za námi jsou vidět strmé štíty transylvánských Alp a pohoří Fagaras.


Ujetá vzdálenost: 113,15 km
Průměrná rychlost: 23,91 km/hod
Čistý čas jízdy: 4 hodiny 43 minut 48 sekund
Maximální rychlost: 56 km/hod

trasa: Bunesti, Rupea, Hoghiz, průsmyk Bogatä (620 m n. m.), Mäierus, Rotbav, Colonia, Brasov, Cristian, Räsnov.

Den 11. - pondělí 7.7.

Ráno poprchává, počasí nemastné, neslané. Lidé s Dacií odjíždějí a my se nemůžeme vykodrcat, dle našeho původního plánu. Postupně se však vyjasňuje a můžeme jet směrem na Bran, kde je jedna z největších turistických atrakcí Rumunska, známý hrad, který se připisuje jako hrad hraběte Drákuly, i když ten na tomto hradě ve skutečnosti nikdy nežil. Předjíždíme cyklistu s cyklistkou v dresu, později je uvidíme i v Brasově, ale do řeči se s nimi nedáváme. Jsme v Branu, ale je pondělí, a to mají zavírací den, takže máme smůlu. Alespoň se dívám po suvenýrech a kupuji několik pohledů. Dělám i několik fotografií, ale zespoda mezi stromy není moc dobrý výhled.

Jedeme opět přes vesnici Cristian a opět nakupujeme v našem oblíbeném obchodě, kde budeme ještě jednou nakupovat - večer. Dojíždíme do Brasova, kolem Černého kostela, náměstí, dáváme si docela levnou a osvěžující zmrzlinu, hledáme Citadelu, ptáme se kupy lidí, ale stejně to nakonec vzdáváme a hledáme alespoň Bílou věž (černou jsme nenašli). Z Bílé věže je docela pěkný výhled na město. Vracíme se opět na náměstí, navštěvujeme supermarket Luca, který ale celkově nic moc - Albert u nás za barákem má větší sortiment. V obchodě mají chaos v cenách, nevím jestli úmyslný, či ne - kupa oříšků a pod tím dole nalepeno několik etiket s cenou a čárkovými kódy, chtěl jsem jedny koupit, ale ani po několika minutách jsem nezjistil kolik stojí, tak jsem se na to vykašlal. Ale alespoň tu měli "Otvírák na konzervy", a to doslova - český, od Tescomy s českými nápisy! Ale cenu jsem také nezjistil.

Jedeme opět přes Christiani, kde čekáme, co počasí. Prší, ale po chvíli stejně jedeme. V cikánské vesnici za Rásnovem (možná součást Rásnova) Pavlovi padá flaška s limonádu a při brždění se mu trošku smekne kolo a trošku spadne. Hned k nám přiběhne kultivovaný cikán a flašku nám podává, leč je naprasknutá a teče, tak mu necháváme. Přibíhá také jeho rodinka a chtějí vyfotit své malé dítě, no raději jedem na naše místo, kde jsme spali včera - již bez manželů s Dacií. Ve stanu vychlastáme víno, co Pavel koupil a jdeme spát.


Ujetá vzdálenost: 79,64 km
Průměrná rychlost: 18,99 km/hod
Čistý čas jízdy: 4 hodiny 11 minut 36 sekund
Maximální rychlost: 55,6 km/hod

trasa: Räsnov, Bran, Räsnov, Cristian, Brasov, Cristian, Räsnov.

Den 12. - úterý 8.7.

Ráno stále špatné počasí, chlad. Výstup průsmyku Predeal a sjezd do Busteni. Při sjezdu vidíme mnoho cvičících rumunských vojáků po obou stranách silnice. V Busteni se schováváme před deštěm, který sice není prudký, ale za to je vytrvalý. Někde okolo v horách mezi Busteni a Sinaiou má být ve výšce kolem 2000 metrů obrovský kříž jako památka obětem první světové války, bohužel hory nejsou v mlze a mracích vidět, ani kříž nevidíme. Pokračujeme po nebezpečné, hlavní, mezinárodní silnici E60. O nebezpečnosti může například hovořit pejsek, kterému chybí jedna noha a moc bych za to nedal, že to má na svědomí právě provoz na této silnici. Někde v Comarnicu sjíždíme na vedlejší silnici, kde Pavel poprvé během naší cesty píchne, a to zadní kolo. Měníme duši a pokračujeme a po chvíli jsme zase na hlavní silnici. trošku mě začíná bolet koleno, asi mírné nachlazení ze špatného počasí, které už pár dní je. Jízda po silnici 1A, jejíž kvalita především v jednom úseku je přímo katastrofální, i kamióny jedou rychlostí pod 15 km v hodině, velké boule a díry na silnici…

Spíme v lese u silnice.


Ujetá vzdálenost: 135,9 km
Průměrná rychlost: 26,05 km/hod
Čistý čas jízdy: 5 hodin 12 minut 54 sekund
Maximální rychlost: 59,7 km/hod

trasa: Räsnov, Predeal, Azuga, Busteni, Sinaia, Comarnik, Breaza, Poiana Cämpina, Cämpina, Floresti, Calinesti, Filipistii, Ungureni, Zalhanaua, Mänesti, Postärnacu, Cornesti, před Bujoreanca.

Den 13. - středa 9.7.

Přes noc mi nebylo nijak moc dobře, měl jsem strašné sucho v krku, musel jsem se napít, možná jsem měl i teplotu. Kolem už chodí houbaři, či kdo/co to je? Jedeme směrem na Bukurešť, špatná cesta hodně aut. Mně se podaří poprvé píchnout přední kolo, při sundávání zjišťujeme, že mám v plášti zaražený celý šroub! V Bukurešti hledáme palác parlamentu a nakonec i nacházíme. Můj zdravotní stav se ještě malinko zhoršuje, koleno bolí a sluníčko pere, a to mi taky v tuto chvíli nesvědčí.

Pavel hledá Bukurešťský Elit, ale nakonec uznává, že ho nenajdeme. Alespoň nacházíme pěkný ruský kostel (alespoň z venku, vevnitř nic moc) a vedle si dáme v zahradním bistru každý 2 kapučína - cena jak na Václaváku - 70 000 Lei. Procházíme kolem Univerzity, sídla senátu a jedeme pryč z města, přičemž cestu nám radí jeden ochotný taxikář.

Mimo město jedem po silnici E70/E85 a všude jsou zákazy jízdy cyklistům a povozům, jenže co máme dělat, když tu jiná cesta nevede? Musíme po ní jet. Na některých místech se bude silnice rozšiřovat do 2 jízdních pruhů, okolo to bylo dost rozkopané.

Dnešek ukončíme necelých 20 km od hranic s Bulharskem v nízkém listnatém lese plném nejrůznějšího hmyzu. Beru si 1,5 Acylpirinu a po chvíli začnu ve stanu, spacáku mohutně sálat a topit, až se za chvíli topím ve vlastním potu.


Ujetá vzdálenost: 90,01 km
Průměrná rychlost: 19,88 km/hod
Čistý čas jízdy: 4 hodiny 31 minut 35 sekund
Maximální rychlost: 45,1 km/hod

trasa: Bujoreanca, Butimanu, Crevedia, Buftea, Bukurešť, Jilava, 1 Decembrie, Adupatii-Copäceni, Cälugäreni, asi 5 km před Polosorem.

Pokračování - 2. část


(C) 2005 Luksoft.cz