Cykloturistika,cyklistika,akce,expedice,rady...
Hradec Králové
Cykloturistika
Programování
Ostatní
Odkazy

Cesta po Rumunsku 2003

Cestopis - 2. část

Rumunsko cestopis - 1. část

Rumunsko cestopis - 2. část

Rumunsko - fotogalerie

Rumunsko - závěr


Den 14. - čtvrtek 10.7.

Ráno jedeme k hranicím - rozlehlý, složitý a komplikovaný hraniční přechod, ale minimum lidí na něm. Ještě před bezproblémovém přejezdu Dunaje následuje výměna filmu v mém fotoaparátu, která mě ale později ještě bude štvát - budu si totiž myslet, že film není správně zastrčen a při kontrole dojde k osvícení několika snímků, naštěstí ne nijak důležitých. Následuje přejezd přes jediný most přes Dunaj, který je mezi Rumunskem a Bulharskem. Řeka je široká, ale mysleli jsme, že bude ještě větší - při povodních, či na jaře určitě je, soudě podle výšky hrází okolo.

V hraničním Bulharském městě Ruse vyměňujeme peníze a pak nám jedna pěkná mladá slečna nabízí úžasnou nabídku - nákup telefonní karty, k níž dostaneme zdarma tričko - úžasné, v ČR už bych si ji šel koupit. Následuje focení náměstí, dvojnásobný nákup zmrzliny, též na náměstí a odjezd z města.

Na hlavní silnici je docela provoz a nejen na ní, ale i okolo, soudě počtem prostitutek zde se nabízejících.

Znovu se ozývá koleno, není asi ještě pořádně doléčeno a před 17 hodinou mám menší karambol (ikdyž možná vypadal hrozivě díky právě předjíždějícímu kamiónu) v táhle pravotočivé zatáčce, kdy se smeknu o okraj silnice a spadnu na bok. Obejde se víceméně bez zranění, ale praskne jeden zadní drát u kola. Jedeme zpět k pumpě, zde si dáme kolu, jídlo, opravím kolo a pokračujeme. Táhlou pravotočivou zatáčkou raději jdu s kolem pěšky, protože je opravdu hnusná.

Několikrát na nás běží psi, vytahuji "slzák", ale k praktickém použití dnes ještě nedojde, protože pejsci jsou "srabové" a pokud přibrzdím, či nedej-bože zastavím, tak hned utečou.

Dnešní jízdu ukončujeme kousek za městem Bjala u řeky.


Ujetá vzdálenost: 97,07 km
Průměrná rychlost: 20,94 km/hod
Čistý čas jízdy: 4 hodiny 37 minut 57 sekund
Maximální rychlost: 53,7 km/hod

trasa: Plosoru, Daia, Remus, Giurgiu, Ruse, Volovo, kousek za Bjala.

Den 15. - pátek 11.7.

Vstáváme velmi brzy, tj. asi v 8 hodin, v 9 hodin výjezd. Ze začátku se koleno opět ozývá, ale po chvíli to přestává být tak strašné. Ve vesnici za místem našeho spaní (Cenovo) nakupujeme velmi levně jídlo - 2 sušenky, 0,5l jogurtu, houska se zapečeným salámem, vše asi v přepočtu za asi za 1 Euro. A taky podivnou čokoládovou limonádu, kterou jsem předtím nikdy nepil a popravdě mi to ani nechybělo. U obchodu vidíme malého psa - mrzáka, žere kus ohryzku - Kubišová se Srstkou by vůbec v tomto regionu měli radost, či zlost? Každopádně opuštěných, toulavých psů je tu více-jak dost.

Dále jedu chvíli první a pak Pavel potřebuje na WC, tak jedu napřed, přičemž ani po 15 km pomalé jízdy mě nedohání, tak na něj na křižovatce čekám asi 25 minut. On taky čekal, jestli mě náhodou nepředjel, no kde asi? A také viděl na silnici želvu a tak ji odnesl vedle, aby si ji pěkně přešla znovu...

Fouká silný protivítr, praská mi další (druhý) drát vzadu a dojíždíme do Nikopole, a to po pořádných stoupácích, které jsme tu vůbec neočekávali. V Nikopolu jdeme na jídlo a dáváme si "Kebab sviňský", polévku a pivo, vše 2* za 9,6 Lev dohromady, dáme 10, a za zbytek si "kup něco na sebe". Jídelní lístek, nebo výběr jídla neexistuje, jsme rádi, že tu je vůbec nějaká restaurace. Hold nejsme v turisticky vyhledávané oblasti.

Přibývá špatných cest a volných psů, co na nás štěkají. Ve vesnici, či spíše městečku Guljanci sháníme chléb, leč ten je zde úzkoprofilovým zbožím, které bude až ráno. Nakonec se ale nad námi v pekařství smilují a nějaké 2 chleby ještě najdou a prodají. O vesnici dále zase prosíme o vodu a jeden "děda" na nás promluví pár vět česky, typu "Jak se máte?" . Prý byl někdy před 30-40 lety v Československu. Alespoň že Bulhaři mají povědomí o České republice, alespoň trošku nás to potěší. Spíme u Dunaje, kde nás koušou komáři, ale řeka široká, připadáme si skoro jako u moře, ale opravdu jen skoro.


Ujetá vzdálenost: 136,06 km
Průměrná rychlost: 19,39 km/hod
Čistý čas jízdy: 7 hodiny 48 sekund
Maximální rychlost: 46,8 km/hod

trasa: Cenovo, Piperkovo, Karamanovo, Vardim, Svištov, Dekov, Bjala Voda, Ljubenovo, Väbel, Nikopol, Čerkovica, Somovit, Milkovica, Guljanci, Däbovan, před vesnici Zagražden.

Den 16. - sobota 12.7.

V noci kolem stanu jezdily motorky, auta, chodily lidi, a ráno ještě přijede chlápek s Wartburgem, ale jinak nic zvláštního. Už chceme odjet, ale na poslední chvíli zjišťuji, že mám prázdné zadní kolo, takže měním a opět zdržení.

Konečně jedeme a silnice je stejně hrozná jak včera, neřkuli horší. Dojíždíme do hraničního města Orhajovo, kde se ptáme celníka, kolik stojí cesta trajektem. Dozvídáme se, že 5 Eur za osobu a 5 Eur za kolo. To se nám zdá docela dost, ale po chvíli si nás zavolá znovu a dozvídáme se, že se spletl a že jen 3 Eur za osobu a kolo nic. Automaticky předpokládáme, že budeme muset platit v Levách, čili celkově 12 Lev. Jdeme tedy zbytek Eur "projíst a prochlastat". Nejdříve ale nevíme kam, chvíli bloudíme a pak nachází obchůdek se sympatickou prodavačkou, která je z nás úplně vysmátá. Nakupujeme toho dost, něco sníme hned, další věci do zásoby a něco až domů, viz. vína. Přijíždíme zpět k přechodu a jdu koupit lístky na Ferryboat. Prodavačka je ale "kráva" a říká, že kolo se musí počítat jako motorka. Chvíli se hádám, ale nemá to smysl, chci zaplatit 12 Lev a 6 Eur, jenže ta "kráva" mi ukazuje tabulku v azbuce, že prý cizinci musí platit v dolarech nebo Eurech, "nemožno platit v Leva". Naštěstí je tam jeden mladý celník - technik, před chvílí proklepával auto jedněm tureckým Němcům, se nás zastane a vyřídí to s tou ženskou tak, že se Leva smění za Eura a zaplatí se jimi. Jenže toto všechno hádání mělo za důsledek ztrátu času a loď nám o asi 2 minuty odplula. Toto se stalo v 5 hodin, ale počítali jsme, že další loď pojede nejdéle za hodinu, jak naivní jsme byli.

Sedli jsme si do altánku a čekali. Mezitím začali přijíždět kamióny a hle, jeden z nich je Čech, další taky. Dáme se do řeči. Oba jedou z Turecka, jeden z nich - pohodový Ostraváku s malou ale "správnou" (9 let?) holkou, veze náklad - je zaplombovaný, ale druhý jede prázdný a může nás vzít, jak se ptáme. Chtěli jsme se totiž dostat do Craiovy za Adrianem - klukem kterého jsme poznali při přednášce o Rumunsku na mojí škole (UHK). Jenže když se dozvídáme, že loď pojede až v 19.30, je nám jasné, že 90 km na kole nestihneme. Čekání na loď vyplňujeme pitím kafe, které nám jeden řidič uvařil a povídáním si. Dozvídáme se zajímavé historky, třeba jak si jeden přivydělává pašováním nafty a z jedné cesty mu padne až 250 Eur navíc, dozvídáme se o cikánech, jak skáčou na kabiny náklaďáků a buší do skla kamenem a jak se o ni s nimi nemazlí a vytahují na ně atrapy pistolí, jezdí s nimi po parkovišti, o divokých psech, atd.

Konečně přejíždíme Dunaj a jsme zase v Rumunsku. Na hraničním přechodu Bechet se to nějak protahuje, auta čekají, o kamiónech ani nemluvě. Konečně jsme na řadě, celník mi dává razítko a pak se dostává na řadu Pavel. Celník pořád opakuje otázku, zda vezeme hašiš, heroin, apod. samozřejmě že ne, pak chce vědět kolik máme peněz a chce je i ukázat. Pavel mu je ukáže a on chce 100 000 Lei s poukazem, že je to jen "pět kafí" a pořád krouží razítkem nad Pavlovým pasem. Ten mu je dá, i když by určitě bylo lepší se hádat, času dost…

Asi hodinu čekám na Kamión, postupně přijíždí. Prý dal taky úplatek asi 6 Eur… Jedeme směrem na Craiovu za tím druhým kamiónem. Vzájemně se dorozumívají vysílačkou, takže slyšíme, že před námi jede přívoz, že jde cikán u silnice, otázku, zda nechceme meloun z Romana Diesela, který jede okolo, atd. Taky jsme svědky toho, jak po nás jeden cikán hodí kamenem, odměnou mu je cigareta, kterou náš řidič Jarda? vyhodí z okna.

Původně jsme jeli do Craiovy, ale naskýtá se nám jedinečná příležitost jet až do Carensebese. Po tom, co se Pavel opět nedovolá Adrianovi a je tma, nemá smysl jet do Craiovy a jedeme tedy dál.

Zastavujeme někde za Craiovou před městem Filiasi v motelu, který nazývají u Maďara (podle toho, že šéfem je Maďar). Dáváme 2 polívky, rozuměj 2 hrnce polívky, každý 2 pivka… Ještě předtím dostáváme od řidiče varování o místních prodejných ženách. Nakonec se ještě zúčastníme ukradení otvíráku na lahve pro našeho řidiče a jsme svědky vášnivé debaty mezi českými a slovenskými řidiči, kterých je tu velká kupa.

Spát jdeme asi v 1 hodinu ráno na korbu náklaďáku. Tento den byl výjimečný mj. tím, že Pavel poprvé během cesty nedojížděl (nezaokrouhloval) své denní kilometry!


Ujetá vzdálenost: 84 km
Průměrná rychlost: ?
Čistý čas jízdy: ?
Maximální rychlost: ?

trasa: Zagražden, Gigen, Bajkal, Krušovene, Gorni Vadiri, Galovo, Leskovec, Orhajovo - lodí před Dunaj, Bechet, dále kamionem: Listeava, Piscu Sadovei, Sadova, Cäciulátešti, Dobrešti, Tämburešti, Rojiště, Bratovoešti, Teasc, Secui, Craiova, Isalnita, Almäj, Brädesti, Racarii de Jos, motorest před Filiaši.

Den 17. - neděle 13.7.

V noci se to s námi trošku houpalo…, vstávám v 9 ráno, dříve než Pavel, jdu se osprchovat a vyprat mé oblečení - dvoje slipy, dvoje ponožky, jedny trenky, trvá to notnou dobu, jelikož jsou plné špíny, že by to snad mohlo ucpat odpad. Za chvíli přichází nasraný Juro (řidič kamiónu), že odjíždí, ať se buď vypakujeme nebo jedeme. Rychle se sbalíme a vyrážíme směr Carenbes. Řidiči zkazilo náladu to, že Slovenský řidič ujel a on to musel za něj zaplatit. Původně jsme chtěli jet až do Carensebese, ale rozhodujeme se, že zastavíme již v Orsove, odtud to do českých vesnic v Banátě bude blíž. V Orsově tedy zastavujeme. Tentokrát Bechera nedáme, potom co jsme slyšeli, jak si kupuje Becherovku na litry v Rumunsku, protože vyjde levněji než v ČR se nám to zdálo jako nošení dříví do lesa. V kabině ještě zapomínám tachometr, ale rychle si vzpomenu a dojdu si pro něj, jinak by to byl asi malér.

Hned vedle místa našeho vyložení je zahradní restaurace s grilem, kde si dáváme jakési Čevabčiči s chlebem. Čevabčiči je pěkně šťavnaté a měkké, avšak příliš ho není. Celkem to stálo 105 000 Lei dohromady. Prohlížíme si nábřeží a parčík ve městě Orsova a postupně začíná pršet, čili se několikrát průběžně schováváme před deštěm. Jedeme směr Eibentál, který začíná hnedka 10 procentním stoupákem. Déšť trošku zesílil, tak se na chvíli schováváme u benzínové pumpy, kde dostaneme kafe zdarma. Déšť neustává, a tak jedeme dál. Posledních 7 km se již nejede po asfaltce, ale po lesní cestě, která vede pořád prudce nahoru. Ještě před vesnicí potkáváme sedláka a mluví česky, což nás potěšilo. Dojedeme do vesnice a hned se nás ujme jeden "dědek", co před ní stojí. Jdeme dovnitř, tam si dáme po pivu, on vodku. Chvíli si povídáme, resp. povídá on. Potom nás zavede k sobě domů (kole schováme do jakéhosi sklepa, kde je sice bordel,ale to považujeme za normální), což je pro nás docela velký šok! Tento pán - Stefan žije hůř jak v chlívku, má doma neskutečný bordel a smrad. Alespoň nás potěší dvě malá rezatá koťátka, která vylezou z jeho postele. Přichází soused - polocikán, neumí česky, jen Rumunsky, ale prý se nám chlubí s tím, že je ožrala a nic neumí. Stefan po notné chvíli alespoň uvaří čaj, na což mu polocikán přinese "speciální" ponorný vařič složený ze šňůry a 2 kusů spojených žiletek. Bezpečnost IP00, při zapnutí pohasíná světlo ve světnici a jeden hrnek se vaří asi 5 minut, přesto nás Stefan ujišťuje jak je to rychlý a skvělý… Pak polocikán odchází, dostáváme polívku, ve které plavou mouchy, na dně je nějaký písek a lžíce ani nemluvě, ale protože máme "hlad jak herec", tak jíme. Pak se nám chlubí s tím jak za minulého režimu dělal tajného fízla a sbíral lidi, jak rozbil hubu jednomu policajtovi a pak díky konexím toho dotyčného ještě vyhodili, o svém bratru (kterého ještě budeme mít tu čest poznat), který žil v Rakousku, má tam manželku a děti, jenže pašoval drogy a dostal 5 let zákaz vstupu na území EU a ještě alespoň rok zde musí čekat. I když on je v tom prý nevinně prý to pašoval jeho kolega a ten dostal 10 let natvrdo… , a další "pěkné" historky. Také jsme rozvěsili prádlo na šňůru, kterou pověsil na skoby, které čerstvě naněkolikrát zatloukl do zdi.

Z venku se na nás přišli podívat holky a kluci, co bydlí ve stanech kousek nad námi, zvou nás do hospody, ale již nemáme sílu. Odmítáme spát v tomto smetišti a jdeme si postavit stan ven před barák. Ještě před spaním po mně Stefan vyloudí 10 000 na chlast a jde do hospody a my spát.


Ujetá vzdálenost: 48,04 km
Průměrná rychlost: 16,87 km/hod
Čistý čas jízdy: 2 hodiny 50 minut
Maximální rychlost: 42 km/hod

trasa: kamiónem přes: Filiaši, Arginešti, Butoiešti, Strehaia, Prunisor, Drobeta - Turnu Severin, Železná vrata, Orsova, dále na kole: Orsova, Eselnita, Dubova, Eibental.

Den 18. - pondělí 14.7.

V noci pořád otravovali psi za domem - Pavel to nad ránem vyřešil, nastříkal jim slzák do očí a hned přestali. Taky kolem chodili opilci, lidé, jezdily auta… Ještě než vylezeme ze stanu, tak chce po nás Štefan půjčit jedno kolo, je dost vlezlý (Štefan), povídá, že pojede kousek do dolu a vyjedná nám, abychom se tam mohli jít podívat. Kola nepůjčujeme! Nakonec odjel, ani nevíme na čem (naše kola to nebyla) a už jsme ho od té doby neviděli.

Vcházíme do domu a vidíme znovu ten neskutečný bordel, fotíme a jdeme se kouknout na oblečení. Většinou oschlo, ale zároveň načichlo místnímu smradu - "smradu z dědka".

Potkáváme bratra Štefana, vypadá jako slušný člověk a nabízí nám, že za chvíli bude grilovat, jestli chceme udělat čevabčičí. Máme si jít naproti koupit mleté maso a oni mezitím připraví dřevěné uhlí. Objevuje se jeden asi 40-letý kluk, Čech, vypadá vcelku na pohodáře, pomáhá bratrovi Štefana v dolech. Celý je oblečen v modré kombinéze s nápisem Ferrari. Měním řetěz u kola, jíme snídani, balíme věci a okolo mezitím jdou další 2 kluci češi - trempové. Chvíli si s nimi povídám - oni chtěli obkreslit mapu českých vesnic v Banátu a tak jim poskytuji můj orientační plánek co jsem si stáhl na Internetu a vytiskl na tiskárně. Říkají, že včera spali ve stanu, který jsme viděli za kopcem nad vesnicí, předtím se prý informovali v hospodě a o Štefanovi prý neslyšeli nic pěkného. Také povídají, že jedou stopem, ubytovaní byli většinou v kempech, a další zajímavé zážitky.

Jíme první várku čevabčičí. Potom přijíždí auto s chlebem a tak ho jdeme koupit. Čevabčičí docela ušlo, i když nebylo tak šťavnaté jako to v Orsově, ale přesto se rozhodujeme dát další várku. Pavel jde do obchodu, kde zároveň mění dalších 20 Eur za Lei a od paní se dozvídá další špatné věci o této rodině, o Štefanovi, že prý nejsme zdaleka první, které takhle nalákal, že na něj byla už řada stížností, včetně nějakých krádeží, že se vůbec diví, jak do toho svého "bordelu" může vůbec někoho nalákat, atd.

Objevuje se mládež co byla nahoře a jde na pozvání dolů (na pozvání "bratra"). Prohodíme pár slov, popíjíme domácí víno (od bratra), slivovici (od polocikána, co okolo pořád "opruzuje"), která je mj. slabší než u nás, ale to mi nevadí, a říkáme, že se sejdeme v Bígru (další česká vesnice), kam mají pěšky namířeno, leč se už neuvidíme. Při odchodu (stany nechali u nich na zahradě, že prý se ještě vrátí) dávají krabičku cigaret, ale vidím, jak nenápadně "bratr" loudí peníze a kluk mu dá 100 000 Lei. Pak ještě posloucháme "perfektní muziku" od cikána - "Ein, cvai, policajt. …" a povídáme si.

Potom nám bratr nabízí, že nás zavede do dolu hned za zahradou, souhlasíme - mysleli jsme si, že se bude jednat o prohlídku na půl hodiny… Důl je už řadu let nepoužívaný a původně se v něm těžil azbest. Dojdeme někam do dolu, kde je na zemi asi 8 vytrhaných podpěr, železných nosníků. Tito dva - "bratr" a "Ferrari" si vydělávají vynášením železa z dolu a prodejem do kovošrotu. Podle chlápka "Ferrari" si tímhle vydělá i 3* tolik než při jeho "normální" práci v uhelném dole. "Bratr" nám pořád říká, ať si to zkusíme, přenést kus železa - může odhadem vážit tak 40 kg, Pavel to skutečně zkouší, já ne - nechci se špinit od koroze - ale nejde mu to. Podle "bratra" na to "musíš jít chytrostí" - výraz v naší češtině moc nepoužívaný, stejně jako další výrazy, třeba "čevabčičí je moderní", apod. Štefan sám například mluvil v 1 osobě množného čísla (plurál), čili "uděláme čaj" namísto "udělám čaj" … V dole se nakonec zdržíme asi 1,5 hodiny a už je docela dost času, nejvyšší čas vyjet.

Loučíme se, a on, že by bylo záhodno něco dát, že kolegové a kolegyně dali 100 000, takže jestli můžeme - dali jsme už předtím kafe Štefanovi, pár drobných štefanovi, koupili všem po 2 pivech, dáváme ještě 2 bechery, což mu ale pořád nestačí a pořád je dotěrný a něco chce, takže dáme 50 000, což nás nijak nezabije, ale nepotěší - ne že by šlo o peníze, spíše o princip.

Hned po odjezdu píchnu přední kolo, takže měním za naši poslední funkční duši. Pak následuje hnusný sjezd po hnusné silnici a jízda po silnici kolem Dunaje. Mně blbne řetěz, protože jsem moc dotáhl jednotlivé články k sobě, několikrát se na to koukám a nemohu jet příliš rychle. Nakonec řetěz měním za původní, ale ten se po několik kilometrech roztrhne, dávám nový, ale zkrácený o jeden článek. Díky všem těmto zdržením a problémům nestíháme dojet do Bígru, jak jsme původně chtěli a jak jsme říkali kolegům, a spíme asi 15 km od něj - na odbočce na něj, na louce, kus od potoka.


Ujetá vzdálenost: 38,47 km
Průměrná rychlost: 19,12 km/hod
Čistý čas jízdy: 2 hodiny 42 sekund
Maximální rychlost: 34,7 km/hod

trasa: Eibental, Svinita, před Cozlou, odbočka na Bígr.

Den 19. - úterý 15.7.

Ze začátku pořád problémy se řetězem, žádné "samoopravení" se nekonalo. Nakonec přistupuji k "hardcore opravě" a beru na to šroubovák a povoluji některé články u řetězu - pomáhá to a dále s tím už nejsou žádné problémy. Nikde nemají chleba, obchody jsou snad prázdnější jak "za komunismu". Například se ptáme: "Máte chleba - ne, máte sýr - ne, máte čaj - ne, máte džem - ne". Ve vesnici Lieubcova potkáváme česky mluvícího člověka, jinak kraj okolo je asi srbský, rozhodně lidé nemluví ani rumunsky, ani maďarsky.

Pokračujeme podél Dunaje a pak opět strmý stoupák do Svaté Heleny. Před Svatou Helenou dělá Pavel problémy a nechce mít na své fotce mé kolo, i když já naopak ho mám na několika svých fotkách. Prý focení cedule s názvem "Svatá Helena" není ledacjaká fotka. Popovídáme si s jednou babičkou, co potkáme a pokračujeme k obchodu, který je zároveň hospodou. Mají zde dokonce točené pivo a dokonce i chleba! Na obchodu je cedule, kde všude a za kolik by se dalo přespat, kde se dají koupit suvenýry, kde domácí sýr, kde kozí sýr, atd. Je vidět, že to je velká turistická oblast, jezdí sem dost Čechů a začíná se z toho stávat velký byznys. V hospodě neskončíme u jednoho piva, ale dáme 7 piv, okurky, chleba, paštiky. Přicházejí 3 důchodci, prohodíme s nimi několik slov, posléze přijede partička 7mi lidí - Čechů (i když jedna holka je prý Chorvatka a má i takový přízvuk), přibližně našeho věku. Kupují 1 dc slivovice, pijem a posléze večer jdeme na fotbalové hřiště za vesnicí, kde si Pavel staví stan a já už na to nemám sílu, abych do něj vlezl a tak spím venku pod širákem.


Ujetá vzdálenost: 41,71 km
Průměrná rychlost: 15,88 km/hod
Čistý čas jízdy: 2 hodiny 37 minut 32 sekund
Maximální rychlost: 30,9 km/hod

trasa: Cozla, Drencova, Berzasca, Coronin, Svatá Helena.

Den 20. - středa 16.7.

Ráno mi je všelijak, možná i trošku nachlazen, poštípán od komárů, ale hlavně potřebuji na záchod. je to pomalu akutní, a je toho hodně - ne jednou, ale hned dvakrát musím jít. Po snídani zjišťuji rozbité sluneční brýle, což není nic příjemného vzhledem k tomu, že docela svítí slunce, navíc nemohu najít sklíčko, které mi někam zapadlo, pak najdu, ale než přijedu domů tak se definitivně rozlomí.

Rozloučíme se s osmi návštěvníky z obchodu, kteří zde také přenocovávali, uděláme poslední fotky a odjíždíme.

Vyjíždíme poslední Rumunský průsmyk, ani neznačený v mapě. Zde mi Pavel ujíždí a já se nebudu hnát, čeká až nahoře, prý 11 minut a je "nasraný", já nemám důvod to hnát, nejsme na závodě, ani nás příliš netlačí čas, ale Pavel prostě neumí jet pomaleji do kopce a držet tempo jiných, tento kopec je toho důkazem - je to jeho velká chyba..

V městě Oravita nacházíme supermarket a také dáme 2 pivka. Jedeme směr Moravita, kopce ubývají a dnešek ukončujeme v lesíku za městem Deta asi 42 km od Timisoary.


Ujetá vzdálenost: 137,19 km
Průměrná rychlost: 22,45 km/hod
Čistý čas jízdy: 6 hodin 6 minut
Maximální rychlost: 51,8 km/hod

trasa: Svatá Helena, Moldova Nouä, Mäcesti, Pojejena, Naidäs, Nicolint, Räcäsdia, Oravita, Greoni, Comoräste, Lätunas, Jamu Mare, Gherman,, Moravita, Stamora, Denta, za vesnicí Deta.

Den 21. - čtvrtek 17.7.

V noci jsme se vůbec nevyspali, jednak bylo teplo, za druhé ve stanu běhaly mravenci, kobylky a podobná havěť, ale hlavně za třetí, v noci okolo pořád někdo jezdil s autem a něco vyhazoval okolo. Mysleli jsme, zda se nejedná o zakázanou skládku, či podobně, ale ráno jsme zjistili, že to byli včelaři, co zde nainstalovali na několik desítek včelích úlů.

Jedeme po hlavní silnici do Timisoary a jsme v ní relativně za chvilku - v 11 hodin a jdeme se podívat do města. Zde měníme další Eura na Lei a jdeme nakupovat. Chceme zaparkovat kolo před vchodem do Supermarketu, ale přijde nějaký "Průša" a vyhodí nás, že tam být nemůžeme, kolo si zaparkujeme vzadu a po jednom jdeme nakupovat. Sortiment tohoto - asi největšího - supermarketu je srovnatelný s obchodem typu Albert u nás v Hradci Králové.

Hledáme tržiště, abychom za zbylé peníze mohli nakoupit nějaké suvenýry - něco jiného než jen "chlast". tržiště nakonec najdeme, ale nic moc v něm nemají - v jedné části pouze zeleninu a ovoce, v druhé části květiny. Alespoň si dáme zmrzliny a pivo. Toto město je dražší, nežli byl Brasov či Sighisoara. Nakonec přímo naproti místa, kde pijeme pivo vidíme obchod se suvenýry a tak kupuji malou kulatou, ručně malovanou krabičku a Pavel jakýsi Erb s nápisem Romania.

Jedeme z "Temešváru" - což je Maďarský název pro Timisoaru a po chvíli odbočujeme z hlavní silnice na vedlejší. V Baila Cälacea mají bazén. Ptáme se malého cikána aby nám řekl, jestli se tam dá jít, a tak podobně a jdeme tam. Holka vybírá vstupné a chce po nás 20 000 Lei za osobu, jenže my už nemáme peníze, tak každý dá zbytek "šprdlíků" - dám asi 8 500 Lei a jdeme se umýt a zaplavat si. Pak si ještě hrajeme s cikánem, chce si zkusit přilbu, napije se vody z flašek, dám mu kus starého chleba a kus sýra, ale po chvíli začíná být otravný a chce peníze a moji coca-colu. Nakonec když odcházíme, pořád doráží, musím mu ukázat můj slzný plyn a teprve potom přestává a hned utíká pryč.

Dojíždíme k odbočce, která ve skutečnosti neexistuje, resp. ano, ale polní cesta nevábné kvality. Objížďka nám přidá tak 20 km. Nakonec stejně navazujeme na tuto hroznou cestu a jedeme zkusit štěstí u přívozu přes řeku Mures. Měli jsme štěstí, ještě tam je převozník, převáží nás a dáme mu za to 2 Eura - o nic si neřekl, možná by stačila Becherovka, rumunské peníze už dávno nemáme.

Dojíždíme k hranicím, už je skoro tma, okolo je rovina a sem tam ropné věže, které čerpají ropu. Tyto věže se už táhnou pěkně daleko, ještě před Craiovou a budou pokračovat i v Maďarsku.

Před chvílí jsme byli také svědky pálení trávy, resp. slámy - strniště - strašný smrad z toho šel.

Tentokráte bezproblémový přejezd hranic, přičemž asi 2 km za hranicemi spíme na strništi, snad ho nebudou také pálit.


Ujetá vzdálenost: 139,85 km
Průměrná rychlost: 22,37 km/hod
Čistý čas jízdy: 6 hodin 15 minut
Maximální rychlost: 40,8 km/hod

trasa: Voiteg, Jebel, Sag, Timisoara, Sänandrei, Carani, Bäile Cälacea, Bäräteaz, Gelu, Varias, Periam, Secusigiu, Munar, Sänpetru German, Pecica, Turnu - hraniční přechod Rumunsko-Maďarsko, asi 2 km za hranicí.

Den 22. - pátek 18.7.

V noci mezi 5 a 7 hodinou ranní dochází ke změně počasí - fouká silný vítr ze severu, odfoukává plachtu z kol a málem i nás ve stanu. Když konečně vstanem, přijíždí "plynaři" a něco štelují s blízkými trubkami, rozvodem, či co to je. Vyměňuji třetí prasklý drát, který mi včera večer praskl a zároveň lepíme duše mým starým lepidlem, přičemž se Pavel velmi vzteká, protože mu to nejde.

Konečně jedem a postupně začíná kapat, drobně pršet. V Orosháze mi praskne v pořadí již čtvrtý drát, což už začíná být akutní. Zastavujeme před diskontem Plus, kupujeme, jíme a posléze hledáme za pomoci místních cykloservis. Najdeme jeden obchod, kde mají několik "supermarketových" kol a také zavřeno. Čekání si zkrátíme pojídáním melounu, který jsme si koupili. Před 14tou hodinou přijíždí mladík, který se na to kouká, posléze přináší nářadí a dále si s tím neví rady. Jede s námi tedy za jiným - dědou opravářem, který si s tím sice taky neví rady - oba nemají nástroje na sundání kazety - pastorku. Jelikož však dráty praskly na vnější straně kola (na druhé straně náby než je pastorek), vyměňuje je "děda" "hardcore" metodou (ohnutím), zcentruje kolo a řekne si o 800 Forintů. Mladíkovi dáme aspoň Becherovku a pokračujeme.

Déšť trošku zesílí, bereme si pláštěnky, jedu první a vytvářím si odstup od Pavla - nevím co to vyvádí, jedu stejně rychle jako jezdil on když jel první. Když zpomaluji, čekám na něj, tak přijede a hned mě předjede se slovy, že ho brzdím, z což nechápu a radši zastavím, abych se z toho vzpamatoval…

Dojíždíme do blízkosti lázeňského města - i z hydrantů teče minerální voda, stejně jako v benzínce na WC. Lázeňské město Szarvas by bylo určitě zajímavé, leč nemáme čas, tak pořizuji jen jednu fotografii sloupu "čouhajícího" z vody. Za tímto městem jedeme po dalším přívozu - cena 2* 100 Forintů.

Spíme asi 5 km před městem Törökszentmiklós, u rozbořeného stavení, u pole a sloupu VVN.


Ujetá vzdálenost: 140,84 km
Průměrná rychlost: 23,11 km/hod
Čistý čas jízdy: 6 hodiny 5 minut 34 sekund
Maximální rychlost: 36,1 km/hod

trasa: Battonya, Mezökovácsháza, Kaszaper, Orosháza, Nagyszénás, Szarvas, Mezötúr, před Törökszentmiklós.

Den 23. - sobota 19.7.

Ráno nás budí zvuk vrtulníku, který práškuje blízké kukuřičné pole - ještě že jsme na něm nespali. Jedeme do Törökszentmilkós a odtud po hlavní, na které je zákaz vjezdu cyklistům, povozům a traktorům, ale co máme dělat, když jiná cesta tudy nejede?

Zastavujeme se na nákupu, kupuji pár kafí jako suvenýry, jídlo, pití, celkem za 1286 Forintů. Stále proti nám fouká severní vítr. Po 50ti km jedu vpředu a Pavel zase blbne. Před městem Kisköre jedeme přes zajímavý most přes Tisu - zároveň železniční a zároveň silniční. Nejdříve musíme čekat, než přejede vlak, pak než přejedou auta v protisměru a nakonec můžeme jet. Potkáváme 2 maďarský cykloturistický pár, ale nebavíme se s nimi.

Někde před vesnicí Porozsló se na chvíli chytáme za místního cyklistu, alespoň člověk nemusí chvilku šlapat. V Mezökövesdu nakupujeme v supermarketu - a utrácím skoro všechny peníze za další kafe, sýry, apod. Z toho města jedeme opět po hlavní E71, kde je opět zákaz cyklistům. Do Miskolce si to zkracujeme přes hory, čemuž se v Maďarsku divíme.

V Miskolci se stavíme na 2 pivech, na první 2 máme forinty, na další už ne, platíme 2ma Eurama. Přitom Pavel nabíjí svůj telefon. Opět jedeme po E71, podvečer, velký provoz a úzká silnice, nakonec i tma. Končíme na strništi asi 200 metrů od silnice.


Ujetá vzdálenost: 186,74 km
Průměrná rychlost: 23,65 km/hod
Čistý čas jízdy: 7 hodin 53 minut 40 sekund
Maximální rychlost: 55,8 km/hod

trasa: Törökszentmiklós, Surjány, Fegyvernek, Tiszaroff, Tiszabura, Kisköre, Tisznána, Sarud, Úljörincfalva, Poroszló, Borsodivánka, Egerlövö, Mezökövesd, Bükkábrány, Harsány, Misckolc, Szikszó, Csobád, odbočka na Ináncs.

Den 24. - neděle 20.7.

Vstáváme velmi brzy a jedeme do Tornyosnémeti, na Slovensko. Přechod hranic bez problémů, Slovenský celník nás obdivuje, kolik jsme toho najeli, že jsme dobří. Za hranicemi se zastavujeme u benzínové pumpy, kde Pavel u obsluhy vymění posledních několik Forintů za 30 Sk a pokračujeme, času máme relativně dost. Chvilku jedu první, aby Pavel pořád neříkal, že se pořád vezu, ale Pavlovi se to stejně nelíbí a mermomocí musí jet první, proto ať si jede a sejdeme se až na nádraží v Košicích, koupíme lístky, trochu jídla na cestu a jedeme vlakem. Po Slovensku jede vlak přesně na čas, ale v ČR hned nabírá zpoždění, jede pomalu. V Pardubicích jsme v 18 hodin, tj. o 30 minut déle než máme. Z Pardubic už jedeme v pohodě do Hradce, těší nás kvalita silnic druhé a třetí třídy, ohleduplnost řidičů, počet cyklistů s brašnami, atd. Doma jsme přibližně v 19 hodin a čeká mě svíčková.


Ujetá vzdálenost: 80,5 km
Průměrná rychlost: 23,68 km/hod
Čistý čas jízdy: 3 hodiny 23 minut
Maximální rychlost: 42,4 km/hod


trasa: Forró, Novajidrány, , Garadna, Hernádszurdok, Tornyosnémeti, Seňa, Košice, vlakem přes Žilinu, Ostravsko-Karvínsko, Olomouc, Českou Třebovou, do Pardubic, odtud na kole Pardubice, Ráby, Němčice, Dříteč, Bukovina nad Labem, Vysoká nad Labem, Hradec Králové.

Pokračování - fotogalerie


(C) 2005 Luksoft.cz