Můj dosavadní rekord v počtu km za jeden den byl 236,36 km při mé cestě po Francii. To se mi ale zdálo velmi málo na cyklistu mých qalit. A tak jsem se rozhodl ujet minimálně 300 km za jediný den, a to se mi také povedlo dne 5.9. 2002.
Ráno nemohu dospat, přesto mírně zaspávám a navíc nefunguje elektrická energie. Nakonec vstávám asi za 10 minut 6, najím se několika rohlíků, oblíkám si dlouhé kalhoty a bundu. V 6.30 výjezd. Z Hradce Králové jedu přes Malšovice, Malšovu Lhotu do Krňovic, z nich kousek po státovce, až nakonec Třebechovic pod Orebem a odtud na cyklostezku, po které jedu až na kraj Týniště nad Orlicí a zpět - to celkem 5*. Průměr neustále držím 27,3 km/hod, následuje mírný hlad, sním tedy první tyčinku + hroznový cukr. Poté jedu do Třebechovic dohodnout se se společníkem na doprovodu. To se povede a já mířím domů. Doma mám najeto asi 130 km, sním 4 rohlíky pomazané nugátovým krémem + coca cola. Zase jedu do Třebechovic za Martinem a s ním opět po cyklostezce do Týniště, následuje Borohrádek, Holice, kde již vidíme blížící se mraky. Déšť nás zastihne Býšti, přesto jedeme dál, déšt se stupňuje a začíná i bouřka. Po chvíli téměř není ani vidět na cestu, voda ani nestíhá odtékat z cesty. Dojíždíme do Bělečka, kde se schováváme s dalšími cyklisty v autobusové zastávce. Jsem celý morký, Martin také. Chvíli čekáme, déšt po chvíli polevuje a tak vyjíždíme, avšak polevující déšt bylo asi jenom zdání a my opět promokáme. V Krňovicích se rozdělujeme, Martin toho má dost a jede domů. Já jedu též domů, kde se osprchovávám teplou vodou, vypiju jedno teplé kafe, trošku se najím a především - převléknu se do suchého oblečení a opět jedu. Venku již neprší a je docela příjemně. Nechce se mi však vydávat se příliš daleko, proto jezdím kyvadlově Malšovice - Krňovice, celkem asi 5*. Poslední jízdu dokončuji asi v 20.30 a na tachometru svítí 298 km, zároveň průměr šplhá těsně až na 27,9 km/hod. Teď mi je jasný, že se to povede. Jelikož je tma, jezdím už pouze v Malšovicích jeden okruh pod veřejným osvětlením (délka 2100 m). Průměr maličko klesá - není to vyčerpáním, ale spíše ztrátou motivace a ovšemže i tma a provoz dělají své. Nakonec po 315 km přijíždím domů.
Abych se přiznal, tak jsem nebyl nijak moc vyčerpaný, a proto jsem se po necelém jednom roce zúčastnil amatérského vytrvalostního závodu, kde jsem vylepšil tento můj rekord o bezmála 200 km - viz. 500 km za jediný den.