K24 - 511.4 km na kole za 24 hodin

Nápad ujet více jak 500 km za jediný den, tj. za 24 hodin se u mě zrodil před více-jak 1,5 rokem. Avšak praktická realizace tohoto plánu vždy zkrachovala na různých věcech - povětšinou na nezájmu ostatních lidí, na nedostatku času (optimální čas pro takovou akci je konec června - nejdelší den), apod. Ujel jsem si proto alespoň 315 km (čímž jsem si vylepšil můj osobní rekord skoro o 80 km) a zjistil jsem, že mé fyzické rezervy ještě nebyly vyčerpány, proto jsem začal plánovat 500 km.

Na Internetu jsem našel několik 24 hodinových závodů, z nichž nejvíc mě zaujal právě K24 a chtěl jsem se zúčastnit. Bohužel v mém okolí nebylo moc lidí, co by sdílelo mé nadšení, a tak se mnou nechtěl nikdo jet - jak jako doprovod, tak jako ani jako "závodník". Nakonec se však přeci jenom našel člověk - Pavel W. , kterému patří jeden z velkých díků. Bez něj bych se totiž tohoto závodu asi nezúčastnil - moje samotná účast by byla spojená s cestou vlakem s kolem a kupou zavazadel a přestupů, kterou bych asi nebyl ochoten podstoupit. Výhoda Pavlova automobilu byla více jak zřejmá!

V den závodu od rána prší (v HK). Což u mě vzbuzuje skeptické myšlenky a jdu na kolo přindávat blatníky (které jsem týden předtím sundal), protože čekám cestu po mokré silnici. Toto mi zabírá čas, navíc se zadním blatníkem jsou problémy a tak se zdržuji a nestíhám dohodnutý odjezd v 10,45. Z Hradce odjíždíme po 11 hodině a jedeme na Brno. Menší zastávku uděláme v Holicích, kde se stavuji u kamaráda Petra V. který mi půjčí jiný blatník a pokračuje. Cesta až na menší zabloudění do Moravské Třebové byla v pohodě a v Újezdu jsme asi v 14,20. Mši svatou jsme tedy nestihli, ale do startu zbývá ještě dost času. Stačím tedy ještě vyměnit zadní blatník, připravit "životabudiče", přihlásit se, dostat tričko a instrukce (mapku cesty, apod.).

V 16 hodin je start. Stavíme se s Pavlem W. docela dopředu a hned chvíli po startu je nasazeno docela šílené tempo s průměrem kolem 34-35 km/hod. Musíme se však držet, protože cestu neznáme! Peloton si nebere servítky ani v místech, která jsou označena symbolem - "Potřeba zvýšené opatrnosti" - jedná se hlavně o křížení cesty se silnicí 1. třídy za Žatčany, kde je nejdříve nutno odbočit vpravo a asi po 80 metrech vlevo - zde Peloton "vlítl" do silnice a auta za námi i před námi brzdí a troubí. Projíždíme do cíle prvního kola a stále nás může odhadem kolem 15-20 v Pelotonu. Obdivuji pořadatele, že stihnou zaznamenat všechny průjezdy (občas se to sice nepovedlo, ale rychle se to vyřešilo). Hned po průjezdu nasazují první 2 jezdci tempo nad 40 km/hod a ujíždí Pelotonu, který už nemá sílu je dohnat. V druhým kole v Sokolnici jsou zavřené závory, což ale 2 jezdce neodradí a i přesto je obcházejí, i když vlak už jede a výpravčí na něco volá a nadává jim - právem.

Asi v půlce třetího kola - v Pelotonu nás může být tak 12 nás předjíždí jeden cyklista a nasuje opět docela vysoké tempo - dojde k rozpadnutí Pelotonu (Pavel W. zůstává vzadu) a zůstali jsme jen 4, posléze 3 - Já, Pavel Ř. , Tomáš W. Po třetím kole se dohadujeme a zastavujeme na první přestávku. Shodujeme, že tempo je šílené a že by jsme ho normálně nejeli, doplňujeme pití, jídlo a jedeme dál.

Po dalších 3 kolech (celkově po 6 kolech - 170 km) zastavujeme opět - je asi 21.30, vytahuje světla a pokračujeme. Po dalších 3 (celkově 9) kolech asi v 1 hodinu v noci zastavujeme. Potkávám Pavla W. který v autě odpočívá, ale chystá se opět za chvíli vyjet. Pavel Ř. chce jet dál, ale já s Tomášem chceme jít spát, dohadujeme se na 3.30, kdy se chceme sejít (všichni 3) a pak pokračovat. Snažím se usnout, ale nejde to. Jsem v Oratoři, ve spacáku, ale dveře do budovy při každém otevření šíleně vržou, v tom se nedá usnout, navíc "životabudiče" s kofeinem, apod. dělají své, takže ani spát se mi nechce. Nechce se mi ale ani jet - nevěřím, že bych to nonstop vydržel a dnes už ví snad jen Bůh, zda bych to vydržel, nebo ne. Ale za cíl jsem si dal 500 km a času bylo relativně dost, proto jsem si pauzu mohl dovolit.

Trasa

Vstáváme po 3,15 asi do 3,40 čekáme zda se neobjeví Pavel Ř., jak byla dohoda. Neobjevil, tak jsme jeli sami společně s Tomášem 2 kola. Je strašná zima a proto si bereme dlouhé oblečení. Já si nevzal cyklistické rukavice, takže mi je zima hlavně na ruce, v některých momentech je pomalu ani necítím - tak strašné to zase nebylo, ale zmrzlé byly solidně. Na konci druhého kola se Tomáš dostává do "krize" a jedeme dost pomalu - já měl za celou dobu několik krizí, ale žádnou ne vysloveně velkou, že bych musel zastavit, či hodně zpomalit. Po dokončení 11 kola zastavujeme a potkáváme Pavla Ř., který za dobu našeho spánku ujel 2 kola navíc, ale má toho viditelně taky dost - hlavně své poslední kolo jel sám a měl velkou krizi. Je také rád, že nás vidí a že spolu budeme moci pokračovat. Svého cíle 600 km se pomalu zdává. Pokračujeme společně a jezdíme po 2 kolech - 13 .. 15. Po 13 kolech se k nám ještě přidává Richard, takže jedeme ve 4ech, pravidelně se střídáme ve vedení pelotonu po 1 km. Po 15 kole už dáváme pauzu po každém kole a viditelně zpomalujeme - času relativně dost, i když si to nemyslím a trochu mě to znervózňuje. Naštěstí jsme se vyhnuli jakýmkoliv kolizím a dokonce jakýmkoliv defektům na kole! Poslední kolo dokončujeme s přibližně 20-ti minutovou rezervu do 16 hodin, pak pojídáme párečky, uklízíme věci, odpočíváme, a hlavně netrpělivě čekáme na vyhlášení výsledků. Ne, že bychom čekali, kde se umístíme, nebo kolik jsme najeli km - to už dávno víme, ale spíše se nám chce domů, jsme unavení a čekání je také hodně vysilující…

Konečně jsme se dočkali, přibližně v 17,30 a postupně jsou vyhlašováni jednotliví jezdci s počty km. Vyhlašují jezdci od 1 kola až po 23 kol, které ujel vítěz. Já jsem ujel 28 kol a "Upomínkovém listě" stojí údaj 511,2 km, což vylepšilo můj dosavadní rekord a o téměř 200 km!

Následuje jízda domů autem, přičemž o největší vzrušení se postaral nefungující startér, takže jsme museli auto roztlačovat… Postupně se ozývaly kolena - především pakliže byly v jedné poloze - v autě, tak dělalo velké potíže je dát do jiné polohy a vystupování a nastupování do auta ani nemluvě! Dnes - druhý den po závodě již jsou nohy relativně v pořádku - sice je na nich cítit únava, ale mohu s nimi normálně chodit. Pochopitelně se ozývají i jiné části těla - zadek, což je docela pochopitelné, krk, chodidla od klipsen, ruce brní od řidítek, apod. Celkově však musím říci, že to stálo za tu námahu, byly to sqělé 2 dny, se sqělými lidmi, sqělou atmosférou, náladou a nakonec i počasím, i když v sobotu ráno bylo docela zima, tak za celých 24 hodin nespadla ani kapka deště, a to je to hlavní!

Na závěr bych chtěl poděkovat především: Pořadatelům za dobře zorganizovaný závod s přátelskou atmosférou, Pavlovi W za spoluúčast, dopravu autem, morální podporu, Pavlovi Ř., Tomášovi a nakonec i Richardovi za fyzickou podporu při jízdě v Pelotonu, bez které bych určitě nezvládl těch 500 km. Dále kolu zn. Author a všem komponentám na něm, které zvládli celý závod bez jakýchkoliv obtíží, přičemž kolo i s handicapem blatníků se ukázalo být plně konkurenceschopné i ve srovnání s jinými koly, mnohdy vyšší cenové relace. Díky patří též iontovému nápoji zn. Isostar a müsli tyčinkám FIT, díky kterým jsem neměl za celou dobu závodu hlad, žízeň, ani žádné jiné žaludeční potíže.

Data:

Datum cesty: 20.-21.6.2003
Ujetá vzdálenost: 511,4 km
Průměrná rychlost: 29,45 km/hod. km/hod.
Maximální rychlost: 53,2 km/hod.
Čas jízdy: 17 hodin 22 minut km/hod

Fotogalerie